Lze si koně přečíst?

Víry v srsti jsou výsledkem pohybu podkožních svalů. Skladba vírů každého koně je naprosto jedinečná, proto jsou skvělým prostředkem popisu a identifikace. Mnoho koňáků ale ví, že dokážou i leccos prozradit. O tom, jak se kůň hýbe, kde má skrytý zdravotní problém, a také něco o jeho temperamentu či smyslové nedostatečnosti. S vědeckými důkazy je to trochu problematičtější. V tomto článku se vám pokusím zprostředkovat jak výsledky etologických studií, tak zkušenosti a stará sedlácká moudra. Byť ne vědecky podložená, možná se vám budou hodit. Víte, že víry se při hodnocení koní řídili i staří Arabové, Berbeři a Mongolové, tedy významné „koňské národy“?

Jsou víry vrozené nebo získané? Obojí. Určité tvary vírů jsou koni vrozené, vycházejí z jeho stavby těla, pohybových možností a temperamentu. I u mladého koně si podle nich můžeme udělat představu, k jakému způsobu pohybu a chování bude mít zvíře sklony. Během života se ale víry mohou měnit – a zpravidla to i dělají. Podle toho, jakým způsobem se s koňmi pracuje, nakolik získají uvolnění, prostor a vznos, nebo naopak různé ztuhlosti a bolesti, se mění jejich pohybový stereotyp a následně i tvary vírů. Nejmarkantnější jsou tyto změny u koní chronicky bolavých, extrémně křivých nebo v případě vady některého smyslového orgánu.

Celni virNejvíce pozornosti a také pověr přitahuje vír čelní. Většinou bývá kruhový, ale může být i brkový – tedy delší, připomínající husí brk. Jeho střední pozice je na spojnici očí. Tam je umístěn nejčastěji. Mezi koňáky se z něj usuzuje především na temperament koně. Umístění výše indikuje aktivnější hru uší a tudíž celkově živějšího, vzrušivějšího koně. Umístění pod spojnicí koutků očí prozrazuje vyrovnaného koně s klidnějším temperamentem a orientací spíše na žrádlo. Ale pozor, může také ukazovat na větší aktivitu huby, takže místo klidného žrouta se může jednat o vykuka, který hravě rozváže uzel na vodítku, otevře každé dveře a s chutí zlikviduje kteroukoli část své výstroje, pokud se mu octne na chvíli v dosahu.

Bez ohledu na tvar a výšku pozice víru by měl být umístěn mezi očima uprostřed. Pokud je ke straně, ukazuje na smyslovou vadu koně – buďto na jedno oko hůř vidí, nebo na jedno ucho hůř slyší. Což nemusí být na koni patrné a nemusí to vědět ani jeho majitel. V takovém případě se vír stěhuje na tu stranu, kde se nachází více funkční orgán.

Co na to věda?

„Sedlácká moudra“, týkající se čelního víru, byla dokonce potvrzena i vědeckými studiemi. Většina studií proběhla u dobytčat, zdá se ale, že výsledky jsou použitelné i u koní. Byla například vysledována korelace mezi pozicí čelního víru a temperamentu (Grandin a kol.). Dobytčata, která měla čelní vír umístěný nad očima se ve výzkumu jevila jako vzrušivější a snáze vyprovokovatelná. Zvířata s vírem umístěným pod spojnicí očí se jevila klidnější. Vědci tudíž došli ke stejným závěrům, jaké jsem uvedla výše. Ovšem zajímavým zjištěním (proto tuto studii uvádím, i když se netýká přímo koní) byla souvislost pozice a tvaru víru s plodností u býčků. Ideální vír přesně mezi očima prozrazoval plodného samce. Vír asymetrický a prodloužený ukazoval na samce méně zdatného a také méně plodného.[1] Bylo by zajímavé porovnat čelní víry plemenných hřebců.

U koní byl prováděn vcelku podrobný výzkum korelace pozice vírů a chování v roce 2006 (Górecka a kol.). Podle pozice a tvaru víru byli koně rozděleni do čtyř skupin – koně s vírem umístěným nad očima, uprostřed a dole. V poslední skupině byli koně, kteří buďto měli víry dva nebo jeden prodloužený. Jednalo se o 55 ročků a dvouročků stejného plemene i odchovu. Prvním testem byla manipulace s nimi – cca pětiminutová zkouška odvedení od stáje a zvedání nohou. Druhý byl známý „deštníkový test“. Spočívá v tom, že před koněm na vodítku se náhle rozevře deštník. Zaznamenávala se reakce koně. Kůň měl potom tři minuty na to, aby se, pokud sám chce, mohl s tímto bubákem seznámit.

Celni vir u klisny s hribetemA výsledky? V první řadě se zjistilo, že většina zkoumaných koní měla čelní vír ve střední pozici. Zdá se, že toto umístění je nejčastější. Koně, kteří měli vír nad očima, byli shledáni obtížnější při testu manipulace. Nevykazovali ale vyšší míru „plašivosti“ při deštníkovém testu. Experimentátoři je proto vyhodnotili spíše jako nepoddajnější než vzrušivější. Pro mě osobně, coby majitelku koně s poměrně netypicky prodlouženým vírem, byla nejzajímavější skupina koní s dvěma víry nebo s jedním prodlouženým. Jedinci z této skupiny potřebovali významně delší čas, než se při deštníkovém testu odhodlali seznámit se se „strašidlem“. Na rozdíl od jedné z předchozích studií (Tellington-Jones a Taylor, 1995), v níž byli tito koně označováni jako nepředvídatelní a přehnaně reaktivní, zde se jeví jako opatrnější a podezíravější.[2] Že by to bylo projevem chytrosti, na kterou prý dva víry ukazují?

Točivost vírů a lateralita

Je jen minimum koní, kteří jsou stejně dobře vyvážení na obě strany. Převážná většina je na jednu stranu přirozeně křivá, to každý koňák ví. Nicméně je zajímavé zjištění, že křivost koně lze rozeznat podle vírů, přesněji řečeno podle strany, na niž směřují. Prokázal to výzkum Jacka Murphyho z roku 2007. Na vzorku 219 koní (resp. jejich čelních vírů) zkoumal, nakolik koresponduje směr točení víru (pro nebo proti směru hodinových ručiček) s přirozenou křivostí koně. Koním, preferujícím pravou ruku, se významně častěji stáčel čelní vír do směru hodinových ručiček. Naopak, u koní preferujících levou ruku, se statisticky významně častěji víry točily proti směru hodinových ručiček.[3] A mimochodem, pozice čelního víru u koní je vysoce dědičná (Górecka a kol, 2005). Ostatně stejně jako temperament.

Zkoumejte symetrii párových vírů

Ohledně dalších vírů na těle koně jsem žádná zajímavá fakta nenašla, mohu proto nabídnout pouze vědecky nepodložené, zato ale léty ověřené souvislosti. Zprostředkovala mi je Jana Rosická, které jsem kladla své zvědavé dotazy. Svým dlouholetým zájmem o víry je proslulá.

Prsni viryPrsní víry, tedy ty, co vedou od nohou k prsům, jsou párové a mají být souměrné. Vlastně všechny párové víry mají být souměrné. Pakliže nejsou, hledejte asymetrii v pohybu. Extrémní křivost, zdravotní problém – to lze poznat na párových vírech. Prsní víry samy o sobě napovídají, jaký je pohyb předních nohou, jejich prostor a mechanika. Čím jsou delší a ostřeji vyrýsované, tím lepší je pohyb předních nohou. Týká se to jak drezurního „výrazu“, tak schopnosti krčit nohy nad skokem.“

„Pak můžete najít víry zespoda na krku. Pokud tam jsou, tak čím menší, tím lepší. Je-li tam dlouhý a výrazný vír, kůň pravděpodobně bude mít problém s chozením na otěži. Indikuje, že má sklony zatínat spodní stranu krku, jít proti ruce a bránit se přilnutí. Je-li malý a nízko, spíše na prsou, pravděpodobně nebude problém, ale výše na krku a pod žuchvou by ideálně nemělo být nic.“

„Když se podíváme zpět nahoru, podél páteře nahoře na krku (pod hřívou) můžeme najít párové krční víry. Opět by měly být naprosto souměrné. Vrchol víru bývá v místě, kde kůň nejvíce klene krk. Pro drezurního koně je ideální, pokud vír začíná těsně pod týlem a pokračuje až dolů. To indikuje dobrou „kulatost“ a nejvyšší místo krku za ušima.“ Nebylo by bez zajímavosti si ověřit, kde mají vrchol víru koně, ježdění v hyperflexi. Třeba by víry dokázaly napovědět (ne že by se to na krku koně jinak nepoznalo), jakým způsobem je s koněm pracováno mimo dohled veřejnosti.

Krcni vir„Čím delší jsou krční víry, tím lépe a příjemněji kůň pracuje na otěži. Jsou koně, kteří nechodí na otěži a mají tuhý krk a ti tam nemusejí mít vůbec nic.“

Takže syrový kůň z pastvin tento vír nemá? „Má, záleží na jeho stavbě těla a způsobu pohybu. Ale je možné ho potom další prací ovlivnit. Já bych se asi hodně rozmýšlela, jestli si do sportu koupit koně, který tento vír nemá, nebo ho má jen maličký a nízko.“

Další důležité párové víry jsou ve slabinách. „Ty by opět měly být souměrné a měly by sahat minimálně do výšky kyčelního hrbolu. Čím výše, tím lépe je kůň schopen podsazovat záď a pracovat zadníma nohama. Takový kůň potom chodí dobře od zádi a má prostorný a elastický pohyb. Vír by měl co nejpozvolněji přecházet do okolní srsti. Není dobře, pokud jsou tyto víry krátké a ostře vyrýsované.“

Zajímavé jsou víry, které má jen málokterý kůň zezadu na zadních nohách, na místě, kterému se někdy říká „kalhoty“. Přesněji tam, kde stehno přechází v Achillovu šlachu. Mají je většinou dobří skokani, jsou to tzv. skokanské víry. Svědčí o síle zadních nohou a výborném odrazu. „Pokud budu shánět koně na skákání a potkám takového, který tyto víry má, asi nebudu dlouho váhat.“

Vraťme se ještě k čelnímu víru. Nemůže být jeho křivé umístění způsobeno jen přirozenou, hodně vyhraněnou křivostí koně? „Nemyslím si. Vždycky to souvisí s poškozením daného orgánu, i když někdy nemusí být jinak vůbec patrné.“

A co dva víry vedle sebe? „Ty já mám nejraději. Náš Emílek (tzn. úspěšný drezurní pony Emil-R) je má. Značí koně, kteří jsou velmi chytří. A zažila jsem asi dva koně, co měli dokonce tři víry na čele. A zatímco koně se dvěma víry beru hned, ty se třemi bych nechtěla. Možná géniové, ale nepoužitelní pro ‚normální život‘.“

„Během života se víry mohou stěhovat, není to věc daná jednou provždy. Když jsme koupili poničku pro dceru z vozu, měla ve slabině kratinký, ostře vyrýsovaný vír. Chodila potom s Kačkou drezury a když z ní vyrostla a prodávali jsme ji, měla krásný velký a rozvětvený slabinový vír. Nebo když kůň oslepne, čelní vír se posune ke straně.“

Jani, jak důležité jsou podle tebe víry při výběru koně? „Je moc důležité umět si koně přečíst. Když jsem ti vybírala koně, zkontrolovala jsem, jestli má všechny víry tak, jak má být. Posuď sama, jestli jsi spokojená. Když uvidím koně, který má prsní víry vysoko, čelní vír tam kde má být, zespoda krku nic a krční vír odshora dolů, asi se nebudu moc rozmýšlet.“

 

 

Reference:
[1] Grandin, T.: Assessment of Temperament in Cattle and Its Effect on Weight Gain and Meat Quality and Other Recent Research on Hairwhorls, Coat Color, Bone Thickness and Fertility (Updated August 2003): http://www.grandin.com/behaviour/principles/assessment.temperament.html

[2] Górecka, A.: A Note on Behaviour and Heart Rate in Horses Differing in Facial Hair Whorl. Applied Animal Behaviour Science 105 (2007): 244-248

[3] Murphy, J.: Facial Hair Whorls (Trichoglyphs) and the Incidence of Motor Laterality in the Horse. Behavioural Processes 79 (2008): 7-12

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>