Přestože headshaking je především zdravotní problém, velmi úzce souvisí s psychikou. Veterinární aspekty jsou obecně známé, tento článek je proto zaměřen především etologicky a zejména se zabývá souvislostí HS a stereotypního chování. Věnuje se i nejdůležitějším zásadám ježdění koně headshakera.
Když se objeví házení hlavou, pochopitelně je potřeba hledat v první řadě příčinu somatickou. Překontrolovat výstroj a koně pečlivě prohlédnout odborníkem a případné problémy odstranit. Co když se ale žádné neobjeví nebo po odstranění headshaking přetrvává? V první řadě je potřeba zvážit možnost, že veterinární péče byla nedostatečná a něco zůstalo neobjeveno/neodstraněno. Možná potom podrobnější pozorování koně a vedení přesných záznamů napoví více. Příčiny ale mohou být i psychického rázu.
Kůň může klepat hlavou, i když ho fyzicky nic nebolí. Ale ani v tom případě to není „schválnost“ nebo „nevychovanost“, nýbrž psychický problém. Duševní bolest, která může být stejně nepříjemná jako bolest fyzická. Zejména koně labilnější, tedy s citlivější nervovou soustavou, mohou nést velice těžko zdánlivě nepodstatné věci a doslova jimi trpět. Ve snaze najít úlevu potom zkoušejí všemožné věci, třepání a házení hlavou nevyjímaje.
Je pravděpodobné, že i na počátku idiopatického headshakingu (tedy HS, jehož příčinu není možné nalézt) stál fyzický problém – některý z těch, které byly vyjmenovány v předchozím díle. Mohl trvat krátce a odejít bez povšimnutí (svědící štípanec od mouchy nebo vdechnutí pylu), ale důvod, proč chování přetrvalo, byl již psychický. Chování, které v jedné situaci pomohlo, kůň zkouší i v jiné dyskomfortní situaci ve snaze najít úlevu a postupně jej fixuje.
Je headshaking stereotypním chováním?
Mezi stereotypní chování (občas nesprávně nazývané „zlozvyky“) patří především klkání, tkalcování, chození v boxu dokola ale např. i točení jazykem nebo pohyby huby, prováděné pod sedlem. Nejsou tedy omezeny pouze na pobyt ve stáji. Podle definice se jedná o „relativně stálé, neměnné série pohybů, nemajících žádnou jasnou funkci“.[1] Přestože my žádnou funkci těchto pohybů nevidíme, pro koně smysl mají. Souvisí se stimulací smyslů. Psychologové, zabývající se stereotypním chováním u lidí (především u poruch autistického spektra), mají v zásadě dvě vysvětlení. Podle prvního se jedinec snaží pohybem smysly stimulovat – v případě, že má organismus nedostatek podnětů. Toto by se mohlo týkat případů tzv. stájových zlozvyků, ale v případě headshakingu tomu tak nebude. Tam se většinou symptomy při zvýšeném přísunu podnětů naopak zhoršují. Spíše se tedy hodí druhé vysvětlení, totiž že podnětů je příliš, nebo jsou příliš silné a stereotypní pohyby jsou snahou organismu uklidnit citlivé a předrážděné smysly. Proto se pozornost jedince zaměří „dovnitř“ na jednoduché, rutinní chování, jako je třeba klepání hlavou. Tím se snaží podněty zvenčí eliminovat.
Podle několika laboratorních výsledků se při stereotypních pohybech zvyšuje množství endorfinů (endogenních opiátů), což vyvolává příjemné pocity. Pokud není nalezena jiná příčina stereotypního chování, předpokládá se, že i když na začátku stál konkrétnější důvod, nyní se z něj stal zvyk, posilovaný právě uvolňováním endorfinů.[2]
Headshaking je často zmiňován jako druh stereotypního chování, takže by bylo snadné ho do této škatulky paušálně zařadit, ale má to svá úskalí. V souladu s ostatními stereotypiemi se i HS často projevuje v podobných situacích a lze vystopovat určité spouštěče. Jenže se ke klepání hlavou přidávají i další projevy, jako je otírání nosu, sekání nohama a další. Koně, kteří se označují jako „headshakeři“ se často ve svých projevech velmi liší, stejně jako se liší příčiny, které se za tímto chováním skrývají. Stereotypie je pouze jednou z možností.
Jak se tedy projevuje kůň, u něhož je potřásání hlavou pravděpodobně stereotypním chováním? V první řadě jsou pohyby stereotypní, neměnné. Nejedná se o zuřivé máchání většího rozsahu, nezhoršuje se podle vnějších okolností, nepřidává se snaha o otírání nosu o předměty nebo nohy ani vzteklé máchání nohama. Je to spíše stále stejné pokyvování, „tikání“ menšího rozsahu, kdy účelem zjevně není zbavit se nepříjemného pocitu. Spouštěčem nebývají věci, na které jsou citliví běžní headshakeři jako sluneční svit, poletování pylu nebo hmyz, ale stres. Kůň takto může reagovat na zkrácení otěže, přidání práce, změnu jezdce nebo třeba odchod druhého koně z jízdárny. Jedná-li se o stereotypní chování, může se headshaking projevovat i v zimě a pomůcky, jako např. nosní síťka, pravděpodobně nepomohou. Nejspíše, pokud se podíváte do historie takového koně, najdete tam minimálně jednu epizodu, kdy byl na koně vyvíjen velký tlak, byl přetěžován nebo se s ním pracovalo nevhodně.
Dáváte koni srozumitelné signály?
Andrew McLean v jednom ze svých článků zmiňoval případ koně, který trpěl sebepoškozováním. A jiného, který ničil svůj box zuřivým hrabáním. Většina majitelů a jezdců by důvody takového chování hledala pravděpodobně v managementu (kde také nejčastěji bývají). V těchto případech tomu ale bylo jinak. Tito koně tímto chováním ventilovali stres, který se v nich hromadil při ježdění – jezdec dával protichůdné pobídky a kůň nedokázal správně reagovat. Tento rozpor v něm vyvolával velkou tenzi, lidově řečeno ho doháněl k šílenství. Málokomu dochází, jak tyto „nesprávné nápovědy“ komplikují život a komunikaci – představte si, že by po vás někdo něco chtěl, ale nedokázal by říct co a jen taháním a tlakem za různé části vašeho těla by vás směroval. Pokud by po vás chtěl moc nebo to dělal špatně a vy byste nechápali, přišel by trest. Protože byste nevěděli, co chce, nedokázali byste mu předejít, nedokázali byste dokonce ani předvídat, kdy trest přijde. Méně senzitivní koně při podobném zacházení zkrátka otupí, ale ti citlivější to nesou velmi špatně. Jsou stresováni, hromadí se v nich napětí a může vyústit vedle zmíněných extrémních případů třeba právě v headshaking.
Protože stres je významným spouštěčem házení hlavou a je nutné jej co nejvíce eliminovat, vedle koně věnujte pozornost i své maličkosti, zejména pomůckám, které dáváte. Ideálně se nechte natočit na kameru a sledujte své tělo, ruce a nohy. Nelítají vám holeně, když dáváte zádrž? Nebrzdí vaše ruka, když pobízíte? Nejste na koni ztuhlí, čímž mu znepříjemňujete pohyb vpřed, přičemž ho zároveň vyžadujete?
Může být házení hlavou způsobeno nepadnoucím sedlem nebo bolavým hřbetem?
Pokud sedlo tlačí koni do zad, ať již proto, že je příliš úzké a svírá kohoutek ze stran, nebo je příliš široké, a proto na něm leží shora (nebo dokonce na páteři), jednou z možností, jak to kůň může dát najevo, je i házení hlavou. Nejedná se o klasický headshaking, ale v určité fázi se může projevovat podobně. Na rozdíl od headshakingu, způsobeného bolestí či citlivostí hlavy, resp. některé její části, pokud bolest vychází ze zad, nebývá přítomna snaha o drbání hlavy a nosu, frkání a házení je většího rozsahu (hýbe se celý krk). Nesouvisí s počasím, denní dobou ani ročním obdobím. Zpravidla se stupňuje s pohybem (nejhorší je ve cvalu a při nacválání), ale nesouvisí až tak s tím, zda je kůň zahřátý. Koně mohou bolet záda i z jiného důvodu než je nepadnoucí sedlo, proto kontrola zad by měla být jednou z prvních při výskytu házení hlavou.
Jak pracovat s headshakerem?
Už bylo uvedeno mnoho doporučení, týkajících se managementu, výživy a medikace. Proto se k těmto věcem nebudu vracet, ale omezím se pouze na práci s takto postiženým koněm. Pokud má váš kůň idiopatický headshaking, nezbývá, než se smířit se situací. Je smutné, že HS postihuje nejvíce koně talentované, citlivé a tudíž i dobře jezditelné a může se objevit až několik let po obsednutí. Často jako blesk z čistého nebe. Je logické, že člověk má tendenci se snažit vrátit zpět ke stavu, jaký byl před objevením HS, porovnává s tímto stavem a chce zpátky svého „starého“ koně. Zejména, pokud s ním pojil sportovní ambice. Proto prvním krokem je realisticky zhodnotit situaci a uvědomit si se všemi důsledky, že mám koně určitým způsobem postiženého. Že lze situaci zlepšit, ale s největší pravděpodobností nebude nikdy takový, jaký byl, než se HS objevil. Neexistuje žádná metoda, jak koně donutit, vychovat nebo přijezdit tak, aby házet hlavou přestal.
S tímto uvědoměním se pojí i vědomí, že u takového zvířete víc než u jiného platí, že musím být mnohem víc naladěn na vnímání jeho rozpoložení, aktuálního stavu a vše mu přizpůsobit. Časem se vám podaří s velkou pravděpodobností odhadovat, ve kterých obdobích je nebo není možné jezdit a třeba koně i trochu víc zatížit, ale vždy to bude především kůň, který toto bude určovat. S headshakerem se pravděpodobně můžete rozloučit s plánováním závodní sezóny dopředu.
Nejdůležitější zásadou je eliminace stresu. Bez ohledu na příčiny HS u konkrétního zvířete, stres symptomy prokazatelně a někdy velmi výrazně zhoršuje, v některých případech stres bývá přímo spouštěčem. Dejte si práci a zjistěte, co vašeho koně stresuje a, je-li to možné, stresovým situacím se vyhýbejte. Zatímco „zdravého“ koně lze na mnoho věcí „otužovat“ a „okoukávat“, u headshakera bych se stresu snažila co nejvíce vyhýbat. Jedním z nejčastějších stresorů je pobyt bez koní, byť i jen dočasný, odchod od koní nebo odchod jiného koně z jízdárny.
Ježdění a práce s koněm musí být vždy v klidném duchu, kůň by neměl být příliš zahřátý. Pracujte spíše aerobně, s dlouhými přestávkami. Je prokázáno, že headshaking se zhoršuje, když se kůň víc zahřeje a nabudí. Je to logické, protože v tomto stavu se stává citlivějším a reaktivnějším. Pokud je tedy headshaking způsoben přecitlivělostí (ať už na cokoli), v tomto stavu se zhoršuje. Je vhodnější tedy pracovat spíše déle, ale vždy, když kůň začíná být více zahřátý, vrátit se do pomalejšího ruchu nebo zařadit přestávku.
Nebojte se koně zchladit. Toto je myšleno jak přeneseně – prokládat ježdění klidnou prací, tak doslovně. Koně s headshakingem zpravidla nejhůř snášejí horké, dusné dny a velmi jim pomůže, pokud jsou v průběhu práce ochlazováni ať již pobytem v chládku, nebo vodou. Pokud vodu, pak především na hlavu a krk. Osobně mám vyzkoušenou namočenou ušanku (stejně jako pro jezdce namočenou kšiltovku.:-) Voda ale nesmí volně odkapávat, to může být zvířeti nepříjemné.
Rozumně experimentujte. Snažte se vypozorovat denní dobu, která vašemu koni nejvíc vyhovuje. Může to být brzy ráno, kdy létá nejméně hmyzu, nebo naopak večer, kdy není ostré světlo, ale jsou i koně, které práce v tyto neobvyklé hodiny stresuje. Stejně tak musíte i experimentovat s množstvím práce, které snese, s místem, kde se mu dobře pracuje, i způsobem, který mu nejvíce vyhovuje. Pokud vidíte, že mu něco nevyhovuje, nesnažte se to „projezdit“, ale buďto změňte způsob práce, nebo práci ukončete. Headshaking projezdit nelze!
Jednou z věcí, která často ovlivňuje míru házení hlavou, je přilnutí. Opět je to velmi individuální, jsou koně, kteří propadají záchvatům headshakingu, když je vezmete na otěž, ale jsou naopak i tací, kteří nejvíce házejí na dlouhé otěži. V každém případě je délka otěží jednou z věcí, se kterou se vyplatí trochu experimentovat.
Zaměstnejte koně. Zaměstnat neznamená, že mu naložíte práci, „aby ho přešla nálada na hlouposti“, ale že se budete snažit zaujmout jeho pozornost a odvést ji od nepříjemných podnětů. Ne vždy to jde, pokud jsou fyzické pocity silně nepříjemné, nepodaří se to, ale u určité části headshakerů částečně pozornost odvést lze. Myslete na to, že je potřeba zaměstnat hlavně mysl koně, ne ho fyzicky unavit. Opět jsou ale i koně, které požadavky stresují a nejklidnější jsou na procházce na dlouhé otěži.
Zkuste bezudidlové uždění a nosní síťku. Jak už bylo uvedeno v předchozím díle, za častou příčinu headshakingu se považuje dráždění trojklanného nervu. Podle Cooka to je udidlo, které nepatří do koňské huby a tento nerv dráždí. Ve svých pracích [3] opakovaně uvádí případy koní, kteří trpěli headshakingem a při přechodu na bezudidlové uždění jejich symptomy vymizely.
Co se týče nosní síťky, princip fungování již byl vysvětlen. V několika vědeckých pracích byla potvrzena její účinnost. Mills a kol. provedli srovnání úspěšnosti jednotlivých způsobů „léčby“ headshakingu, mezi nimiž byla vedle nosní síťky i síťka na uši nebo maska na celý obličej, homeopatie, jiné alternativní terapie, krmné doplňky, fyzioterapeutické ošetření hřbetu koně i tradiční veterinární léčba. Nosní síťka zlepšila stav ve více než 60 % případů užití, což bylo nejvíce ze všech uvedených možností. Další v pořadí stála obličejová maska (zlepšení u téměř 50 %).[4] Co se nosní síťky týče, existuje buďto síťka pouze přes vrchní stranu nosu (poloviční), nebo síťka plná, kdy má kůň skrytou celou hubu. Zdá se, že první typ je nejen méně nápadný a estetičtější, ale i účinnější. [5] Pokud ale máte pocit, že by vašemu koni mohla pomoci spíše plná síťka, potom není nic jednoduššího, než zkusit odstřihnutou nohavici starých silonek.:-)
Použitá literatura:
[1] D.M. Broom, M. J. Kennedy: Stereotypies in horses: their relevance to welfare and causation. Equine Veterinary Education, Volume 5, Issue 3, p.151-154, June 1993
[2] S. McDonnel: Normal and Abnormal Behavior of Stabled Horses. Alberta Horse Breeders and Owners Conference, 1998
[3] ponejvíce W.R. Cook: Bit induced pain. Pferdeheilkunde 19 (2003) 1 (Januar/Februar).
[4] D.S. Mills, S.Cook, B. Jones: Reported response to treatment among 245 cases of equine headshaking.
[5] D.S. Mills, K. Taylor: Field study of the efficacy of three types of nose net for the treatment of headshaking in horses.
Tento článek vyšel na Equichannelu v květnu 2012.
Leave a Reply