Mnichovská klinika je nejbližším specializovaným centrem pro oční operace u koní. Mimo jiné zde provádějí vitrektomii – to je operace, která jako jediná dává šanci na záchranu koním, které postihla měsíční slepota. Jako Fergii, o jejíž příběh se se mnou podělila její majitelka Lenka Bejrová.
Fergie není kůň, který by vás ve stáji zaujal. Je to vcelku nenápadná klisna českého teplokrevníka, v zimě téměř černá, v létě až prožloutlá hnědka. Narodila se a vyrostla na pastvinách ve středních Čechách. Neměla žádnou zvláštní péči typu krmných doplňků atd., ale měla socializaci stálého stáda a hlavně volný pohyb v režimu 24/7. Zřejmě i díky tomu ve třech letech hladce prošla cca měsíčním rychlokurzem obsedání a základního přiježdění. Bez mrknutí oka následně absolvovala výkonnostní zkoušky s výborným hodnocením, na základě kterého byla zařazena do akceleračního programu jako velmi talentovaný skokan. Tím ale bezproblémová část jejího života skončila. Jezdec, který s ní absolvoval zkoušky, ji s nelibými slovy vrátil. Doma, jakmile Fergie viděla někoho s ohlávkou, vydržela dlouhé minuty prchat a několikrát se při nasazování ohlávky vymanit svými těkavými nevypočitatelnými pohyby. Nezbylo, než jí ohlávku nechat na pastvině stále, „lovit ji“ na velkou zásobu pokaždé jiných pamlsků a samotnou manipulaci trénovat pouze v menším uzavřeném prostoru. Pokusy o nasazení uzdečky vypadaly obdobně. Kvanta pamlsků, ukolébavky, rozepnout všechny řemínky, nakonec na první dny i sundat čelenku.
Práce s Fergií byla absolutně vyčerpávající po fyzické i psychické stránce. Třicet minut v blízkosti Fergie stálo podobně energie, jako kompletní péče a odježdění tří velmi složitých koní. Celé okolí se jí muselo přizpůsobit. Všichni se museli naučit, že jsou-li v její blízkosti, musí hlásit každý pohyb, nesmí vyjít zpoza rohu, aniž by dopředu klidným dlouhým tónem zapískali.
Práce pod sedlem probíhala se stejnou opatrností a stejně zdlouhavě. Sedlo Fergie přijímala na hřbet bez potíží, celkem samozřejmě. Celkem rychle se jezdec z pozice pytle přesunul do odlehčeného sedu a po kouskách jsme se posouvali a snažili se vyhnout jakémukoli překvapení klisny. Vše docela fungovalo, se stálou maximální pozorností jsem postupně brala Fergii na jízdárnu i na krátké vyjížďky a postupně přidávala práci. Klisna měla své mouchy, stále se všeho lekala, bála, uskakovala, později při cválání byla schopna bez mrknutí oka rázem cválat čelem vzad, aniž by člověk stihl jakkoli zareagovat, ale snažila se spolupracovat, a to bylo hlavní.
A přesně tahle klisna se jednoho dne na pastvině přišourala za ostatními a dívala se jen jedním okem. Uslzená, oteklá, bolavá…
Co je to ERU
Equinní recidivující uveitidě (ERU) se říká měsíční slepota proto, že se jedná o opakované zánětlivé záchvaty, které byly dříve dávány do souvislosti s fázemi Měsíce. Mezi záchvaty se vyskytují různě dlouhá období klidu. Postihuje koně bez rozdílu věku (hříbata ovšem vzácně), plemene a pohlaví. Někdy zůstane nemoc lokalizována pouze na jednom oku, ale často jsou postiženy oči obě (tzv. syndrom dvojčat). O měsíční slepotě se mluví, pokud je zánět oka způsoben vnitřními příčinami. Nejde tedy o zánět způsobený lokálně, např. v důsledku zranění, ale o reakci imunitního systému koně, která se projeví v „nejslabším článku“ – v tomto případě oku. Nejčastějším spouštěčem jsou infekce: bakteriální (leptospiróza je vůbec nejčastější), virová (EHV-1,4, equinní arteritida,…), nebo parazitální; případně alergická reakce. Dědičnost zatím není prokázána, ale zkoumá se.
Akutní zánět propuká náhle, intenzita příznaků se může lišit, ale zpravidla se jedná o velmi bolestivou záležitost. Tak jako u Fergie, postižené oko je zakalené, slzí, může být oteklé a kůň je světloplachý. Spojivka je zarudlá, zornice zúžená. Intenzivní zánět při včasné a vhodné léčbě trvá 4-5 dní a pak několik týdnů odeznívá. Bohužel se (zpravidla po několika týdnech) opět vrací, může postihnout stejné nebo druhé oko a s každým zánětem se poškození očních struktur zhoršuje. Výsledkem může být jednostranná nebo oboustranná slepota. Je důležité vědět, že ani oslepnutím nemoc nekončí, kůň může mít záchvaty i ve slepém oku. Vzhledem k tomu, jak jsou záchvaty bolestivé, je nutné i slepé oko léčit! Často, když nelze zachránit zrak, bývá dobrým řešením enukleace, tedy vyjmutí postiženého oka.
Léčba akutního zánětu spočívá v aplikaci léčiv do oka a mechanické ochraně oka před světlem, prachem a hmyzem (neprůhledná maska), je potřeba pokud možno bránit tomu, aby si kůň postižené oko dřel a zraňoval.
Bitva uvnitř oka
Nejvíce zánětlivého materiálu se nachází ve sklivci (corpus vitreum) a na jeho okraji. Odtud se zánět šíří i do dalších očních struktur. Při zánětech vzniká fibrin, což je vláknitý nerozpustný protein. Ten se usazuje v oku a je jednou z příčin zhoršování zraku. Při opakovaných zánětech vznikají také srůsty, proto je nutné záchvaty zachytit a řešit co nejdříve. Při léčbě se do oka aplikují antibiotika (gentamicin, neomycin), kortikoidy (dexametazon) a zúžená zornice se rozkapává atropinem. Pro rozpuštění fibrinu lze i v domácích podmínkách do oka injekčně aplikovat aktivátor plazminogenu. Nic z toho bohužel nedokáže eliminovat záchvaty v budoucnu, pouze řeší akutní zánět.
Možnosti, jak řešit situaci dlouhodoběji, pokud možno co nejdříve, dokud zrak není příliš poškozen, jsou v zásadě dvě. Tou první je poměrně nákladná vitrektomie, o které blíže pojednáme později, a která je prováděna na klinice v Mnichově. Cena se pohybuje cca kolem 45 000 Kč za jedno oko. Druhá, dostupnější, je aplikace cyklosporinu, kterou na klinice v Heřmanově Městci provádí MVDr. Beránek. Spočívá v tom, že pod skleru (bělimu) je zaveden cyklosporinový implantát. Z tohoto implantátu se uvolňuje do sklivce cyklosporin (imunosupresivum) a brání propuknutí zánětů. Zatím je ověřená účinnost po dobu 5-6 let, déle se tento zákrok neprovádí. Jedná se o rychlý a neinvazivní zákrok s vysokou účinností, ale pouze v začátcích onemocnění, kdy v oku ještě nejsou srůsty v přední oční komoře. Později, po vzniku srůstů je již dle MVDr. Beránka pozdě a zákrok je zbytečný. Na rozdíl od operace v Mnichově se jedná o zákrok finančně vcelku dostupný, cena se pohybuje dle váhy koně cca v rozmezí 15-20 000 Kč (za jedno oko).
Fergiina léčba
U Fergie jsme s veterinářkou nasadily klasickou léčbu – antibiotika, Equipalazone, do oka mastičku Maxitrol a zornici rozkapat atropinem. Všechno muselo proběhnout co nejrychleji, aby se v oku nevytvořily srůsty. Na kuklu proti mouchám jsem přišila záslepku, aby se do oka nedostávalo světlo. Dobře jsem znala ten postup, nebylo to dlouho, co jsem jednoho koníka s měsíční slepotou ošetřovala. Měl snad už tenkrát osud v plánu uvést mě do problematiky, protože mi chystá za pár měsíců totéž? Hlavou se mi honilo spoustu myšlenek. Nějak mi nešlo pochopit, jak a proč se to vlastně mohlo stát a stalo. Copak jsem něco zanedbala? Vždyť jsou pořád venku, žrádla, vody, vitaminů mají pořád dostatek. Co jsem mohla opomenout? Kde jsem udělala chybu?
Nic lepšího než slepota, při které se musí několikrát denně ošetřovat oči, se koni, který se bojí o hlavu a stěží si nechá nasadit ohlávku, stát nemohlo. Zpočátku to byl boj. Zvlášť po injekci do spojivky bylo oko neskutečně oteklé a bolavé a Fergii popadala panika, mělo-li se na něj znovu sáhnout, natož vetřít do něj mast. To trvalo vždycky několik dní. Kolikrát mě vláčela po pastvině sem a tam, na úvazišti se trhala… Ale zvykla si, musela.
Vymýšlela jsem psí kusy, snažila se chytit každého stébla, které by mohlo navést k čemukoli, co by mohlo stav Fergie nějak ovlivnit. Marně. Jakýkoli nápad byl po vyčerpávající diskuzi s veterináři prohlášen za nepodložený, zbytečný či riskantní. S veterinářkou jsme diskutovaly na všech frontách. Laborovaly jsme i s imunitou. První dostupné informace příliš nenaznačovaly, jakým směrem se v tomto ohledu vydat. Až po mnoha týdnech se mi podařilo zjistit, že snaha o zlepšení imunity by mohla stav Fergie ještě zhoršit. Vzhledem k tomu, že měsíční slepota je podmíněna autoimunitně, v zásadě se vůbec nedoporučuje podávat přípravky na podporu imunity.
Záchvaty měsíční slepoty se vracely jak bumerang. Vždy, když už to vypadalo, že je Fergii dobře, že to vypadá stabilně, přišel další záchvat. Žádný nebyl příliš silný, oči dobře reagovaly na medikaci a zopakoval se celý postup. Stále dokola. Asi po třetím záchvatu se objevil první, zatím nepatrný záchvat i na pravém oku. A tak jsme se nudili ještě o něco méně – střídavě s ošetřovatelem jsme uprostřed pastviny ošetřovali několik týdnů jedno oko, pak zase druhé, někdy obě, každé v danou dobu trochu jinak. Do jednoho kapičky, do druhého mastičky, do jednoho 5x denně, do druhého už jen dvakrát, ideálně i jinou mastičku, a stále dokola.
A pak poprvé přišel záchvat víceméně současně do obou očí a Fergie poprvé v životě téměř nic neviděla. Obě oči byly zakalené, byl v nich relativně veliký výpotek (při většině záchvatů výpotek nebyl). Na pastvině to byl poměrně neřešitelný problém. Za své vzaly dva sloupky z ohrady a já se jen děsila, co bude dál. Urychleně jsme nasadili dostupnou léčbu, injekčně píchli kortikoidy do spojivky a oči během pár dní rozkapali. Zákal ustoupil poměrně rychle, Fergie postupně viděla lépe a já zůstala jak opařená stát nad tím, čeho jsem byla svědkem. Uvědomila jsem si, že doteď se vše zdálo být zvladatelné, byla nějaká symbolická naděje, že nemoc sama ustoupí a že ji aspoň trochu držíme na uzdě. Jenže najednou bylo po iluzích. Bylo jasné, že se to může kdykoli opakovat a pravděpodobně spíš v horší míře než v lepší. Pokud nic neudělám, můžu mít rázem slepého koně. A tak bylo rozhodnuto, Fergie pojede do Mnichova…
Tento článek vyšel na Equichannelu v červnu 2012 (mírně zkráceno).
Leave a Reply