Hodiny, dny, týdny nebo dokonce měsíce a roky jsou termíny abstraktní a pro předškoláka nepředstavitelné, stejně jako události, které se mají stát v budoucnosti. Chceme-li mu pomoci se v čase zorientovat, můžeme tak učinit pravidelnými stereotypy v jeho životě a prostřednictvím her a činností, které jsou pro něho srozumitelné a blízké.
Jak předškolní dítě vnímá čas?
Maminko, zima je proto, abysme mohli bruslit?
Táto, udělej léto, abysme se už mohli jít koupat.
A když už nesněží, tak už je to jaro?
Těchto několik autentických výroků ilustruje, jak předškolní dítě nahlíží na svět kolem sebe. V tomto věku je dítě schopné vnímat okolní svět pouze ve vztahu k němu samému (první příklad) a nedokáže posuzovat věci objektivně. Díky tomu má také tendenci považovat sebe či rodiče za všemocné a všechny ostatní jevy a věci (roční období ve druhém příkladě) za podřízené našim touhám a potřebám. Není také schopné oprostit se od zjevných, byť nedůležitých znaků a vzít v úvahu znaky podstatné, ale na první pohled neviditelné (třetí příklad – zima je protože sněží). Velmi těžko se tedy předškolnímu dítěti vysvětluje běh času, který je nezávislý na naší vůli.
Co se týče orientace v čase, hodin a střídání dnů v týdnu, v tomto období dítě nemá příliš představu, co to znamená. Čas mu ubíhá v závislosti na subjektivním prožívání, je-li ponořené do hry, běží velmi rychle a naopak při čekání se nesnesitelně vleče. Narozdíl od dospělých tuto relativitu ale není schopné si uvědomit.
Dítě žije přítomností. Minulost ani budoucnost pro něj nemá valný význam. Proto se tak často stává, že není schopné si vybavit, co dělalo předchozí den nebo i tentýž den dopoledne. Také rychle ztrácí zájem, pokud se některá oblíbená činnost přesune do budoucnosti. “Babička přijede příští týden” pro něj znamená v podstatě totéž jako “Babičku teď nějakou dobu neuvidíš.” To, co bude v budoucnosti, jej moc nezajímá, nevnímá to příliš reálně a přítomnost je mnohem důležitější.
Jak dítě nenásilně připravit na fakt, že hodiny řídí jeho život?
Nejlepší přípravou na orientaci v čase je stálý rytmus, stereotyp, který se naučí poznávat a dodržovat. Nejprve je to rytmus denní, tj. kdy se vstává a jaké činnosti následují, pravidelné jídlo a odpočinek po obědě, večer očista a ukládání ve stejnou dobu.
Postupně předškolní dítě začíná poznávat i týdenní rytmus – všední dny, kdy se chodí do školky, víkendy s rodiči, pravidelné aktivity (např. plavání nebo cvičení). Pravidelnost mu pomůže postupně si uvědomovat stále delší časový úsek, nejen přítomnost, ale i nejbližší budoucnost a minulost.
Můžeme mu pomoci tím, že poté, co jej naučíme znát jednotlivé dny v týdnu, budeme s ním probírat, který je den a co jej čeká. Pro děti v tomto věku je velmi důležité kreslení, pomáhá jim ke konkretizaci příliš abstraktních věcí. Kresbou dokáže vyjádřit to, co nedokáže verbálně a obrázky pomáhají k lepšímu pochopení. Chceme-li, aby dítě poznalo jednotlivé dny v týdnu, můžeme mu pomoci vytvořit improvizovaný týdenní kalendář, v němž každý den bude mít svou vlastní barvu a bude charakterizován nějakou aktivitou nebo předmětem, který tam dítě samo nakreslí.
Například pondělí je modré, protože jezdíme na plavání. Úterý je zelené, protože jsem u babičky a její domeček má velká zelená vrata. Neděle je žlutá, protože tu mám nejraději (barvu i den), tatínek i maminka jsou doma a mají na mě nejvíc času.
K uvědomění si delšího časového úseku nám nejlépe poslouží střídání ročních období. Nad obrázky a fotografiemi můžeme dítěti připomenout, jak každé roční období vypadá a s jakými aktivitami je spjato. Zpočátku mu to bude připadat nereálné, ale jak se zlepšuje jeho paměť, je schopno i na základě minulých zkušeností odhadovat, co nastane v budoucnosti. Neocenitelnou pomůckou k vnímání delšího časového úseku jsou také prázdniny, svátky a přípravy na ně.
Seznámení s hodinami
Skutečnou znalost hodin můžeme požadovat až po díteti po nástupu do školy nejen kvůli rozeznávání čísel, ale hlavně proto, že až v té době “doroste” do pochopení časového rámce a bude schopno jej používat pro svou hrubou orientaci.
Nicméně už v předškolním věku se může seznámit s ciferníkem a chápat, že pozice ručiček ovlivňuje, co se bude dělat. I bez znalosti čísel pozná, že “obě ručičky úplně nahoře” znamenají oběd nebo je schopno za pomoci maminky ohlídat, že “velká ručička je už na té správné čárce”, aby se vyndal koláč z trouby.
Důležitost hodin bychom měli dítěti čas od času připomenout třeba ukázáním věžních hodin ve městě nebo upozorněním na kostelní zvon v určitou dobu.
Nejlepší motivací k poznávání je potom společná hra s papírovými hodinami, kdy dítě stále přesouvá ručičky a táže se, kolik je hodin. Nezklame ani kreslení, skládání rozstříhaných hodin, nastavování budíka nebo oblíbená hra “Honzo vstávej! Kolik je hodin?”
Leave a Reply