Cizí jazyk dřív než škola?

Umět komunikovat přinejmenším v jednom cizím jazyce dnes patří k “dobrým mravům”, o praktické užitečnosti nemluvě. Není divu, že po zkušenostech dlouholetého a často neefektivního učení se mnoho moderních rodičů snaží dát svým dětem základy cizího jazyka co nejdříve. Při správném pojetí tím mohou svým dětem prokázat velkou službu, je ale zapotřebí si pohlídat, aby se nestala službou medvědí. Jazyková výuka předškolních dětí má svá specifika. Při “standardních” postupech bychom mohli v dětech snadno vybudovat odpor a cizí jazyk jim nadlouho znechutit.

Malé dítě se nestydí. S rozkošnou bezprostředností, byť šišlavě a zajíkavě, reprodukuje básničku. Vůbec mu nevadí, že toho mnoho neumí a je rodiči opravováno, mluví do všeho a s chutí. Jaký kontrast s dospělým, který si perfektně připraví svou první větu v cizím jazyce a přesto ji nakonec raději “spolkne”. V čem je rozdíl?

Odborníci se shodují, že má-li být cizí jazyk osvojený skutečně dobře, je nejlépe začít brzy. Menší shoda již panuje v tom, kdy vlastně je “brzy”. Někdo radí předškolní věk, někdo zase období cca čtvrté třídy. Obojí má něco do sebe. V mladším školním věku se dítě dokáže již déle soustředit, lépe si pamatuje a máte větší výběr aktivit, neboť umí číst a psát. Nevýhodou je, že tyto podmínky svádí ke klasickému učení formou zapisování slovíček a vysvětlování gramatiky. To ale vede k cíli, pokud jím myslíme plynulé a samozřejmé vyjadřování se v cizím jazyce, velkou oklikou. Existuje i značné riziko, že k němu dítě vůbec nedovedete.

S mladšími dětmi je nutné postupovat zcela jinak. Se zřetelem k jejich věku jazyk představujeme postupně a bez nátlaku formou hry. Mechanismus učení je co nejpodobnější tomu, jak si téměř samovolně osvojí jazyk mateřský.

Máma, táta, ham!

Většina maminek na své miminko mluví od narození. Mazlivě i vážně, předčítá a opakuje básničky. Za jakoukoli reakci je potom dítě chváleno. Není lepší situace k učení než láskyplná pozitivní atmosféra, kdy každý pokus je odměněn mamičiným nadšením. Přesto poměrně dlouhou dobu dítě pouze nasává informace než samo začne napodobovat. Od napodobování slov pak vede ještě dlouhá cesta k samostatnému vyjadřování.

Nejprve dochází k porozumění mluvenému a dítě je schopné správně reagovat na jednoduché příkazy. Nereaguje slovy, ale činností. Až později se dostává přes dvouslovné a tříslovné věty k delší útvarům a zhruba po třetím roce života nastává rodiči oblíbené období “a proč?”. Přestože ještě dělá gramatické chyby a výslovnost má k dokonalosti daleko, rozvíjí se jeho schopnost se vyjadřovat a dítě k malé radosti rodičů využívá každé chvíle, aby trénovalo a rozšiřovalo slovní zásobu. I v případě, že chyby nebudete opravovat (mám na mysli chyby gramatické a lexikální, výslovnost by se korigovat měla), odposlechem a nápodobou se dítě bude stále zdokonalovat.

Kdy tedy začít?

Nyní se vrátím k původní otázce, kdy je optimální čas seznámit dítě s cizím jazykem. Asi nejvhodnější odpověď by zněla “tehdy, když máme vhodné podmínky”. Pokud dítěti můžete zajistit prostředí, kde odmala přirozeně znějí oba jazyky (rodiče, žijící v cizině nebo bilingvní rodiny), není důvod, proč by dítě nemělo slyšet oba jazyky současně. Zcela jistě to nebude mít za následek horší osvojení obou jazyků nebo jiné problémy, jak se rodiče někdy obávají. Může se stát, že dítě začne mluvit později nebo bude v určitém období v jazykové sféře trochu zaostávat, ale to se zpravidla brzy upraví. Doporučuje se, aby se v případě bilingvního prostředí zachovávaly určité zásady, tedy např. aby jeden z rodičů vždy mluvil jedním jazykem a druhý druhým, apod. Vnáší to jistý řád, který malé dítě potřebuje a pomáhá mu se orientovat. Budete-li ale cizím jazykem mluvit jen občas, bude dítě pravděpodobně pouze zmatené.

Nemáte-li dvoujazyčné prostředí, je asi lépe počkat, než si dítě plynule osvojí mateřštinu a poté ho postupně seznamovat s cizím jazykem. Předškolní věk, kdy je dítě velmi snaživé, zvídavé a přirozeně se snaží dozvědět co nejvíce o světě kolem sebe, je pro seznámení s dalším jazykem velmi vhodný.

Pokud sami cizím jazykem mluvíte a máte dostatek času, chuti a trpělivosti, můžete dítě pomaličku připravovat sami. Důležitá je zejména správná výslovnost, protože dítě poslouchá a napodobuje. Nemluvíte-li, můžete zkusit vhodně vybrané předškolní zařízení. Pokud neseženete, není nutné věšet hlavu, dítě nic nezmešká, začne-li se učit později, tj. po nástupu do školy. Důležité jsou opět podmínky a přístup, ne přesný čas.

Jakým způsobem předškolní dítě učit?

Snažte se vytvořit takové podmínky, jaké má dítě při výuce mateřštiny. Dříve než budete vyžadovat od dítěte mluvení, poskytněte mu po dostatečně dlouhou dobu co nejvíce příležitostí jazyk poslouchat. K tomu pomůžou pohádky, říkanky, písničky apod. Pokud se dítě snaží opakovat, pochvalte jej, případně mu pomalu a srozumitelně větu zopakujte, ale nenuťte jej. Není nutné, aby dítě všemu rozumělo, ale pomozte mu alespoň rámcově chápat, o čem se mluví.

Přechod od poslouchání k mluvení je velmi pozvolný. Zpočátku dítě sem tam něco zopakuje, mnohdy aniž by rozumělo. Další fází je porozumění mluvenému. Pokud si s dítětem budete hrát, budete pojmenovávat jeho hračky a komentovat jeho činnost, postupně se dostanete k tomu, že dítě bude schopné rozumět komentářům a reagovat na ně. Odtud je už jen krůček k vykonání toho, oč jej požádáte.

Teprve když dítě rozumí, dobře reaguje na povely a projevuje snahu po vás opakovat, můžete mu představovat jednotlivá slovíčka a ptát se na ně. Vše musí stále probíhat formou hry, asi nejvhodnější je pexeso a popisování obrázků v knížkách. Mám velmi dobrou zkušenost se stejnými obrázkovými knížkami, které jsme s dítětem prohlížely v době, kdy se učilo pojmenovávat předměty (zvířátka, apod.) v mateřštině. Vlastně i postup je stejný. Tato činnost musí být pečlivě dávkovaná, dítě nevydrží dlouho sedět u knížky nebo pexesa a brzy se unaví.

Střídejte proto činnosti a pamatujte, že dítě si nejlépe zapamatuje, je-li samo aktivní. “Výuku” obohatí procházky venku s cizím jazykem a samozřejmé je kreslení. Snažte se zapojit nejen mozek dítěte, ale i pokud možno všechny smysly a pohyb.

Základní podmínkou je pozitivní motivace dítěte. Tedy netlačit jej k výkonům, nenutit, ale naopak velmi chválit za každý projev snahy. Doba, strávená ve společnosti cizího jazyka, by pro dítě měla být pestrá a pečlivě dávkovaná, aby neunavila. Mějte na paměti, že předškolní dítě se dokáže soustředit jen velmi krátce.

A především se obrňte trpělivostí. Připravte se na to, že každé slovíčko budete muset mnohokrát zopakovat a ukazovat ve stále jiných a jiných souvislostech a vymýšlet možnosti, jak ho nejlépe pochopit. Některé děti chápou rychle a vstřebávají mluvené téměř samy, ale pro jiné je to dlouhý a obtížný proces. Určitě zapomeňte na představu, že za půl roku se dítě domluví, ale berte “výuku” pouze jako příjemně strávený čas s dítětem a jednu z forem společné hry. A jedno dobře míněné upozornění na závěr, rodičovské ambice ve “výuce” vůbec nemají místo.

Několik tipů na hry, do nichž snadno zapojíme cizí jazyk:

• Hra na obchod: vystavíme různé předměty a coby zákazníci v obchodě je “nakupujeme”. Pojmenováváme samozřejmě cizím jazykem.

• Maňásky: máme-li maňásky (ale vystačíme i s plyšovými medvídky), můžeme dítěti hrát jednoduché scénky v cizím jazyce. Pochytí tak základní fráze nebo tak můžeme demonstrovat jednoduché úkoly, které pak budeme chtít po něm.

• Hra se zavázanýma očima: zavážeme dítěti oči a necháme ho ohmatávat předměty (ev. osoby) a hádat, co (příp. kdo) to je.

• Schovávání a hledání předmětů: možnostem se meze nekladou, můžeme hrát zcela jednoduše, tedy schováme různé hračky a dítě má najít tu, o kterou žádáme. Nebo můžeme popsat úkryt (pod stolem, ve skříni,…) a dítě má pojmenovat, co tam najde. Můžeme si i vyměnit role.

Jak při učení využít kreslení:

• Ve fázi porozumění můžeme vyprávět jednoduchý příběh (třeba pohádku Hrnečku vař) a přitom jej kreslit. Dítě pak bez překládání a vysvětlování rámcově pochopí, oč jde.

• Později pak dítě cizím jazykem diktuje, co chce nakreslit a my kreslíme.

• Pokud již dítě předškolního věku zdatně kreslí, můžeme mu dát za úkol nakreslit to, co umí pojmenovat v cizím jazyce (buď vše, nebo jen určité téma)

• Postupné kreslení – postupně kreslíme obrázek a dítě má uhodnout a pojmenovat, co to je

• “Diktát” – říkáme slůvka a dítě je má za úkol kreslit

• Vybarvování – instruujeme dítě, kterou část obrázku má vybarvit jakou barvou. Je možné si role obrátit.