Tímto dílem bych ráda povídání o rollkuru uzavřela. Zbývá vysvětlit, jak má vypadat správné použití hyperflexe podle Sjeffa Janssena, jak se takový „dobrý rollkur“ liší od toho špatného a co na to všechno říká FEI.
Pouze zkušené ruce smějí používat pomocné otěže, držet pákové otěže, používat ostruhy, jezdit v LDR pozici… všechny tyto vynálezy znásobují lidskou moc nad koněm a mají potenciál mu ublížit. Bohužel neznalost (či nezkušenost) není jediným důvodem, proč lidé svým svěřencům ubližují. Přílišné sebevědomí, ambice, nedostatek empatie nebo spěch jsou dalšími a množství zkušeností na ně nemá vliv. Jak tedy vypadá podle odborníků tolik zdůrazňované správné použití hyperflexe? Sjef Janssen, trenér Anky van Grunsven a nejúspěšnější propagátor ježdění s extrémním ohnutím krku byl pověřen, aby popsal a „obhájil“ rollkur i na zasedání FEI v roce 2006. Tedy spíše LDR ježdění, neboť Janssen odlišil prospěšné a nepoškozující LDR ježdění, u něhož je klíčové postupné, několik let trvající navykání koně na pozici v hloubce a pouze krátké úseky, během nichž je kůň ježděn v extrémním ohnutí. Ty jsou střídány s vytažením krku. Naproti tomu rollkur je podle něho flexe krku, udržovaná po „relativně dlouhou dobu“. Tyto poměrně vágní termíny použil sám Janssen(1) a mně (vzhledem k opakovaným svědectvím i videozáznamům na youtube) pouze vrtá hlavou, zda jsou tedy jejich koně ježděni v pozici LDR nebo rollkurovaní.
Jako jedinou nevýhodu tréningu technikou hyperflexe vidí Janssen možnost jejího kopírování nezkušenými jezdci bez důkladného porozumění. Jinak samá pozitiva a benefity… mimoto zdůrazňoval vynikající péči, která k „jejich“ metodě patří, pravidelné pohybování, protahování koní, veterinární kontroly, fyzickou i mentální relaxaci. Pravdu má nepochybně v tom, že pozice hlavy je pouze jedním z mnoha faktorů, které určují míru prospěšnosti či škodlivosti tréningové metody pro koně, i míru jeho pohody nebo stresu.
Jak jsem již uvedla, na „správný rollkur“ si kůň má zvykat léta. Kůň nemá být dolů stažen silou, ale postupným ohýbáním krku má dospět do fáze, kdy jej nechá „klesnout“ zcela dobrovolně. Provedete-li u takového koně test sebenesení, tedy na moment povolíte otěž, jeho tvar, rovnováha ani pozice krku se nezmění. Tento test doporučují zastánci rollkuru provádět, je-li podezření, že by kůň mohl být zneužíván. To, že kůň zůstane ve stejném tvaru má být důkazem jeho dobrovolnosti a dosažení tohoto formátu nenásilnou cestou. Osobně si nedokážu představit, že by se v této krkolomné pozici kůň dokázal cítit v rovnováze a tedy se sám nesl. Mnohem pravděpodobnější mi připadá vysvětlení, že se jedná o zvyk pohybovat se v nerovnováze a jasné vědomí toho, co nastane, pokud kůň hlavu zvedne bez dovolení.
A co na to FEI?
Když se začaly množit stížnosti na neetičnost tohoto způsobu tréningu a riziko zdravotního poškození koní, rozhodla se FEI uspořádat konferenci na toto téma. Nejsilnějším impulzem byl pravděpodobně článek v časopise St Georg v srpnu 2005. Konference proběhla v lednu 2006 v Laussane a bylo na ni pozváno 60 expertů, vesměs veterinářů, rozhodčích a také několik novinářů. Svá stanoviska přednesli jak veterinární lékaři a vědci, např. Dr. Heuschmann, Prof. Odberg, Prof. Denoix, Prof. Clayton, tak i známý etolog a současně drezurní trenér Dr. McLean a také již zmíněný Sjeff Janssen. Zprávu z tohoto jednání spolu s abstrakty přednášek si můžete stáhnout zde:
http://www.fei.org/Athletes_AND_Horses/Documents/Workshop_Report_Final_050306.pdf.
Výsledkem bylo usnesení, že pro nový způsob tréningu musí být nalezen vhodnější název. Tím se stala „hyperflexe krku“. Definována byla jako „způsob tréningu, resp. práce s koněm, který zajistí takový stupeň podélného ohnutí střední části krku, který nemůže být koněm udržován po delší dobu aniž by došlo k narušení pohody zvířete.“(2)
Dále je v závěrech uvedeno, že v nezkušených rukách může použitím této metody dojít ke zneužívání, ohrožení pohody zvířete i jeho možnému zranění. Koně ani při použití této metody nesmějí být viditelně pod tlakem. Ve zkušených rukách ale prý nebylo zjevné žádné zneužití koní, ohrožení jejich pohody ani prokazatelné strukturální poškození. Přesto je potřeba provést další výzkumy v této oblasti a stanovit pravidla použití této metody, aby se zabránilo možnosti jejího zneužití.
Tyto „nemastné neslané“ závěry byly tvrdě zkritizovány Německou asociací rozhodčích (Deutsche Richtervereinigung für Pferdeleistungsprüfungen, DRV). Nebyly prý předloženy jasné výsledky a důkazy, celá konference nebyla řádně připravena a tudíž byla promarněna příležitost opravdu kriticky zhodnotit tuto kontroverzní metodu. Důležitou námitkou DRV bylo, že obhájcům rollkuru bylo dovoleno demonstrovat benefity této techniky prostřednictvím jejich vlastních videí a prohlášení jejich osobních veterinářů, čímž se konference stala spíše propagací jejich způsobu trénigu než skutečně objektivním zhodnocením.(3)
Aféry pokračují…
Rok nato byla jezdecká veřejnost opět pobouřena, tentokrát uveřejněním fotografií z lonžování holandského ponyho Power and Paint jeho trenérem Cobym van Baalenem. Pony byl vyvázáním nucen se pohybovat s extrémně ohnutým krkem. Jednalo se o opracování před soutěží – Evropským šampionátem pony. Přestože se trenér ohradil, že šlo o momentální situaci, která byla ihned řešena, autor fotografií, Gilles Levesque, veřejně prohlásil, že pony byl takto pohybován po celou dobu lonžování, tedy asi čtvrt hodiny. Případ byl vyšetřován a odsouzen i Holandskou jezdeckou federací, Holandskou společností pro ochranu zvířat. Stížnost se dostala až k holandské ministryni Gerdě Verburg, která slíbila celou věc prozkoumat a vyjádřit se k ní. Nepodařilo se mi dohledat, zda by trenér nějak postižen.
Možná byl i toto důvod, že veterinární komise FEI vydala na jaře roku 2008 prohlášení, že FEI odsuzuje používání hyperflexe krku ve všech oblastech jezdeckého sportu, jelikož se jedná o psychické zneužívání koní a nebude tuto praktiku podporovat. To i přesto, že zatím nejsou známa žádná fyzická poškození vyplývající z hyperflexe. Riziko zneužití a následného ohrožení pohody koně je totiž vysoké.
V listopadu 2008 vydalo FEI další prohlášení, a to, že FEI nepovoluje „přehnanou nebo déletrvající“ hyperflexi v žádném odvětví jezdeckého sportu a má připraven program pro komisaře, který zajistí dohled na welfarem sportovních koní. Toto se ale nejspíše moc nepodařilo, když letos mohl proběhnout další skandál ohledně rollkuru. Jedná se o již v minulém dílu zmíněné video „blue tongue“. Zástupce FEI David Holmes projevil politování nad aférou a přislíbil, že rollkur bude předmětem diskuze na výroční schůzi FEI v Kodani. Jezdec se prý ale nejspíše nedopustil žádné nekorektnosti, komisař na opracovišti prý neviděl nic špatného. Ani kůň údajně nejevil známky diskomfortu nebo stresu.(4) Osobně považuji za nejsmutnější, že kůň, kterému je evidentně působeno silné nepohodlí, se ani nezkouší bránit. Kolik bolesti koně ještě vydrží, aniž by to dali znát? A budou muset vydržet, než se ledy skutečně pohnou?
Citace a literatura:
(1) Janssen, S.(2006). The Trainer’s View on Over Bending (‚Rollkur‘) as a Traning Aid for Dressage Competition. Report of the FEI Veterinary and Dressage Committees‘ Workshop “The use of over bending (‘Rollkur’) in FEI Competition”. Federation Equestre Internationale Lausanne, 31st Jan. p.8.
(2) Report of the FEI Veterinary and Dressage Committees‘ Workshop “The use of over bending (‘Rollkur’) in FEI Competition”. Federation Equestre Internationale Lausanne, 31st Jan. p.8.
(3) German Dressage News: German Judges‘ Association Responds to FEI Rollkur Workshop. http://www.eurodressage.com/news/dressage/germany/2006/rollkur.html
(4) German Dressage News: Rollkur Topic of Discussion at FEI General Assembly.
http://www.eurodressage.com/news/dressage/fei/2009/rollkurdebate.html
Související články:
http://www.equichannel.cz/rollkur-hybe-fei
Tento článek vyšel na Equichannelu v prosinci 2009.
Leave a Reply