Možná nebude na škodu, když začnu vlastním příběhem jako doklad, že někdy ti doktoři fakt mají pravdu. Protože jsem člověk nepoučitelný a do koní a ježdění opravdu hodně zblázněný, hrabala jsem se do sedla poměrně záhy po porodu. Asi jsem ho měla příliš snadný. Zhruba po třech týdnech jsem na valachovi zkoušela, co „to“ udělá. Neudělalo to nic, takže za pár dnů jsem se už hrnula na kobylku, na kterou jsem se už moc těšila… no a hurá na jízdárnu, protože špacírů jsem si v těhotenství užila dost a dost.
Poslední dny před koncem šestinedělí jsem vyrazila na drezurní soustředění, aby mě trenér posadil „do latě“, protože jsem se tam (překvapivě po porodu) nedokázala moc usadit. Problémy přišly poté. Vlastně si už nevybavuji přesnou dobu, bylo to pozvolné. Pobolívání v oblasti SI kloubů, třísel a pánevní spon
y. Vždy na začátku ježdění, ale dalo se to projezdit. Když mě ale začaly bolesti budit v noci a nebylo možné se kvůli tomu vyspat (což bylo obzvlášť milé v kombinaci s miminkem), a namísto, aby se to časem a tréningem lepšilo, se to naopak zhoršovalo, došlo mi, že to je asi problém a přiznala jsem se svým „dvorním“ lékařům. Že následovalo pěkné umytí hlavy je asi jasné, horší ale bylo, že prý se s tím pořádně nic dělat nedá, jen musím okamžitě přestat jezdit, být pokud možno v klidu a počkat, až se to snad zklidní. Pak můžu začít s pomalou rehabilitací, ale na koně pro nejbližší měsíce zapomenout. Pro útěchu mi bylo sděleno, že jsem mohla dopadnout i hůř. A ještě můžu, pokud neposlechnu. Prima vyhlídky…
Přiznám se, ježdění jsem úplně nevzdala, omezila jsem ho však na jednu kobylku a hodinu nejvýše 4x týdně. Jinak jsem absolutní klid poctivě dodržovala. Ještě půl roku po porodu jsem v noci, když mě probudilo dítko, nemohla usnout bolestí. Moc mi pomohla rehabilitace a cviky na uvolnění pánve, kyčlí a SI kloubů, které cvičím dodnes. Mé bolesti pocházely z přetížených a zablokovaných SI kloubů, rozestouplé pánevní spony a natažených vazů. Tomu všemu jsem se mohla vyhnout, kdybych začala pomaleji.
Jak se pánev připravuje na porod?
Přestože je ženská pánev širší než mužská, není většinou tak široká, aby relativně velká hlavička novorozence mohla projít bez přípravy. Představte si zjednodušeně pánevní prstenec jako kostěný ovál, který vzadu drží pohromadě vazy SI (sacroilliakálních neboli křížokyčelních) kloubů a vpředu chrupavčitá spona pánevní (symfýza). Není vcelku, protože jinak bychom neporodily. Před porodem se spona rozestupuje, vazy povolují a SI klouby se rozvolňují. Součástí těchto nutných změn je bohužel i menší pevnost pánevního prstence a větší riziko poškození.
Po porodu se vše vrací do (téměř) původního stavu. Rozestouplá spona pánevní se stahuje, vazy se zpevňují. Trvá to ale několik týdnů a riziko poškození je zpočátku vcelku vysoké. Proto lékaři doporučují se brzy po porodu vyhnout všem aktivitám, které by tenhle proces mohly ohrozit. Jízda na koni kombinuje otřesy, velké namáhání pánevních vazů při vybalancovávání a odpružení koňského pohybu, nefyziologický pohyb pánve do stran, riziko prudkého trhnutí a celkově v tuto dobu nevhodnou pozici, v níž se pánev nachází – sezení obkročmo. MUDr. Jan Ludvík, ortoped a jinak sportovně založený člověk, ježdění na koni, ale ani na kole po porodu silně nedoporučuje: „Ježdění v šestinedělí vidím jako velmi rizikovou věc. Viděl jsem ošklivou diastázu spony i po jednorázové projížďce na kole. Bez operace se to neobešlo.“
Co hrozí?
Předně se celý proces návratu pánve do původního stavu zpomaluje. Spona pánevní se má stáhnout a má být nepohyblivá. Při zvýšené námaze a nefyziologických pohybech do stran se nestáhne a v místě původně pevného chrupavčitého spojení může vzniknout vazivový, částečně pohyblivý „pakloub“. Což s sebou přináší trvalé bolesti a vyhlídku na operativní řešení.
Dalším rizikem je tzv. posun SI kloubů. Tento problém se vyskytuje relativně běžně, po porodu k němu můžeme přijít ještě o poznání snáz. Dojde k tomu, že jedna polovina pánevního prstence se pootočí, dochází k asymetrii. Tím se přetěžují vazy SI kloubů a je to provázené bolestí. Tento problém lze odblokovat nebo rozcvičit speciálními cviky, je nutný klid, čas a rehabilitace.
Závažnější problém, k němuž může dojít v případě náhlého prudkého pohybu (o které občas na koni není nouze) je traumatický rozestup symfýzy – tzv. diastáza, kterou výše zmiňuje MUDr. Ludvík. Laicky a nepřesně řečeno, „roztržení“ pánve v jejím nejslabším článku – sponě pánevní. Že to není legrace, je myslím jasné i z tohoto stručného popisu. Na to, aby toto nastalo, nemusíte nutně z koně spadnout, stačí blesková otočka nebo podobná kočičárna, kterou spona, povolená po porodu, nemusí ustát. Tyhle případy jsou operativně řešitelné, ale že by bylo o co stát…
Měla bych ještě zmínit, že mnoho žen při spontánním porodu neunikne epiziotomii (nástřihu) hráze a následně šití. Slyšela jsem o případu (tentokrát jsem takový blázen nebyla já!), kdy se ježděníchtivé čerstvé matce podařilo si tuto čerstvou jizvu znovu otevřít. Nechtěla bych být v její kůži.
Jaký by měl být tedy optimální postup? Zkuste vydržet šestinedělí bez ježdění – jojo, já vím, ode mě to sedí. Začínejte pozvolna a při sebemenším náznaku problémů nebo bolesti (jiné než z namožených svalů) uberte. Začínejte na klidném a pohodlném koni, aby se minimalizovaly otřesy, prudké pohyby a samozřejmě i riziko pádu. S pracovním sedem nespěchejte. Je dobré začít se vracet do kondice dříve, než se vrátíte do sedla. Pravděpodobně už v porodnici dostanete leták s cviky, které je vhodné cvičit a můžete začít dokonce od druhého dne po porodu. Jsou to zejména cviky na posílení pánevního dna (což se jezdcům velmi hodí), znovuobnovení funkce břišních svalů (po těhotenství je ani s lupou nenajdete) a celkové protažení. Nějaký popis jsem našla tady: http://tiscali.cz/wome/wome_center_050531.856520.html
Pokud se objeví bolesti v oblasti symfýzy, poraďte se s lékařem gynekologem nebo ortopedem (v praxi to vypadá tak, že vás posílá jeden za druhým s tím, že to není jeho odbornost). Pokud se objeví bolesti beder, kříže nebo hýždí, které mohou vystřelovat do nohou, může se jednat o přetížení a blokování SI kloubů. Kromě omezení ježdění pomáhají rehabilitační cviky. Najdete je třeba zde: http://www.brno-masaze.cz/cviky.html
Ježdění a kojení
Tak tohle je kapitolka také sama pro sebe. Nelze než doporučit opravdu hodně dobrou sportovní podprsenku. Některé matky používaly i dvě na sobě – jednu měkkou kojeneckou, druhou zpevňující sportovní. Že by sportováním zmizelo nebo „zhořklo“ mléko, toho se opravdu bát nemusíte, to je mýtus našich babiček. Je pravda, že při intenzivní zátěži, kdy se ve svalech hromadí kyselina mléčná, se tato dostává i do mateřského mléka. Je neškodná, ale mění jeho chuť. Proto některé děti můžou kojení po větší zátěži odmítat. Rozhodně kojte před ježděním, i pro vlastní klid a pohodlí. Jinak se jeho složení nemění. To ale zjistíte sami a zátěž tomu přizpůsobíte. Dá se to samozřejmě řešit i jinak, ale určitě se kojení a ježdění nevylučuje. Co je absolutně nejdůležitější, je dostatečný příjem tekutin. Doporučuji i na vyjížďku půllitrovku vody do ledvinky.
Nakonec stejně zjistíte, že to nejdůležitější pro návrat do sedla je jednak vaše odhodlání a také podpora a pochopení nejbližší rodiny – hlavně toho drobečka, co prý „snad ani brečet neumí“. Upřímně přeji, ať se brzký a bezbolestný návrat do sedla vydaří!
PS: Za odbornou spolupráci na obou dílech děkuji MUDr. Elišce Ludvíkové, MUDr. Janu Ludvíkovi a MUDr. Elišce Klímové.
Tento článek vyšel na Equichannelu v únoru 2010.
Leave a Reply