Morbidní název, že? Sci-fi čtu velmi vyjímečně a všemu, co zavání hororem, se na hony vyhýbám. A protože jsem už kdysi četla Nikdykde (Neverwhere), vím, že Neilu Gaimanovi se mám vyhnout obloukem. Takže když jsem včera na stole u postele našla tuhle knížku, věděla jsem přesně, že ji nesmím otevřít… rozhodně nemůžu říct, že ta včerejší noc byla příjemný zážitek. Rozhodně ale můžu říct, že velmi silný. O čemž svědčí i to, že namísto, abych ji teď dospávala, tu na-oči-nevidící datlím do blogu. 
Původně mě jen zajímalo, jak se to batole na ten hřbitov dostalo, ovšem první stránky o vyvraždění jeho rodiny už jednoznačně nějaké pomyšlení na klidný spánek zahnaly a později už cesta ven nebyla. Narozdíl od Nikdykde na mě tato knížka nepůsobila tolik chaoticky, nevím ale, zda díky vývoji autora nebo mému. Samotný příběh s trochu „kristovskou“ pointou až tak originální není, ale možná díky tomu si člověk víc vychutná dějové peripetie kolem.
Po celou dobu čtení zachytáváte náznaky, díky nimž nacházíte vysvětlení a pravděpodobné odpovědi na vynořující se otázky (jako třeba zda může smrtka jezdit na grošákovi, jestli vlkodlaci můžou být i „dobří“, aj.) Většina nejdůležitějších otázek je zodpovídána postupně během děje (takže se prostě neodtrhnete), ale vynořují se další. Některé explicitně zodpovězené nejsou (tak sakra byl to opravdu upír?) a zůstává to jen na vaší fantasii.
Mohu-li doporučit, rozhodnete-li se tuhle knížku číst, nespěchejte. Celé ladění knížky, ilustrace i styl psaní jsou takové, že se dokážou zavrtat pod kůži a popustíte-li uzdu fantazii při představě samotného ani ne dvouletého dítěte v noci na hřbitově mezi přízraky a s vrahem, lomcujícím mříží za zády… nejste-li otrlí a na podobné příběhy zvyklí, rozhodně nezapomenutelný zážitek. A nečekejte detektivku nebo horor se spoustou krve a šokujících překvapení, tohle je trochu něco jiného, sofistikovanějšího a mnohem údernějšího.
O čem to je? To se dozvíte i na zadním přebalu knihy a o pocitech, provázejících čtení, to nic nevypovídá, můžu proto kus děje prozradit. Právě osiřelé rok a půl staré batole se ocitne na hřbitově, v patách zabijáka, který touží dokončit úspěšně započaté dílo. Ujmou se ho tam duše mrtvých a úplně normálně se ho pokusí vychovat. Řeší přitom i takové „prkotiny“, jak jej vzdělat, ale i třeba krmit bez možnosti opustit hřbitov. Protože venku na něj zabijáci stále číhají, zpočátku tam nesmí a musí být dobře vyzbrojen pro boj, kterému samozřejmě neunikne. Další zápletky s ghúly, čarodějnicí, ale i obyčejnými šikanujícími spolužáky si už přečtěte.
Leave a Reply