Rollkur: Jak se dnes trénuje na olympiádu

Že je přehnané ohnutí krku, známé pod hanlivým označením rollkur nebo také ježdění kulatě v hloubce (v originále LDR – low, deep and round), u nás zavrhováno, bych neviděla jako negativum. Jen málokdo ale ví, co vlastně rollkur je a proč je používán. Často bývá zaměňován za chůzi za otěží nebo i za chvilkové utečení koně za otěž. Tento článek prosím neberte jako mou obhajobu rollkuru (to u mě skutečně nehrozí), ale jako snahu poskytnout ucelený pohled na jeho problematiku včetně přístupu FEI v češtině. Zvídavější čtenáři najdou na konci seriálu spoustu prostudování hodných odkazů.

Německý termín „rollkur“, kterým byla tato technika pojmenována jako první, označuje v originále kúru, jíž se kdysi léčily žaludeční potíže. Nemocný pozřel lék, po němž se bolestí kroutil na zemi, což, jak se věřilo, mělo mít léčebné účinky. Pro přehnané ohnutí krku byl tento název použit poté, co byla při používání této techniky jako první přistižena (a zdokumentována) německá olympionička Nicole Uphoff. Rollkur má ale zřejmě starší kořeny. Jeho „vynálezcem“ je prý François Baucher. Jeho zastánci ale říkají, že Baucher toto ‚uvolňující cvičení‘ prováděl pouze na stojícím koni. Často se v souvislosti s rollkurem zmiňuje i jméno Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu, který prý vynalezl i průvlečky.

Jemné dívky, zvládající bujné oře

A „novodobá“ historie rollkuru? Oprášil jej v sedmdesátých letech nikoli drezurní, ale skokový jezdec Alwin Schockemöhle, který přehnaného ohnutí dociloval průvlečkami. Navázali drezurní jezdci, první již zmíněná Nicole Uphoff (získala s Rembrandtem zlato na olympiádě v roce 1988), posléze Isabell Werth a další, méně známí. Trenér Nicole, pan Harry Boldt k používání rollkuru svého času řekl: „Před takovými třiceti lety byste tato mladá děvčata nikdy nemohli vidět na špičce. Vezměte si třeba Gigola, je to ohromný kůň a aby byl plně pod kontrolou, musí být poddajný. Isabell a dr. Schulten-Baumer (její trenér – pozn. překl.) našli způsob, jak jej učinit poddajným. Naše generace jezdila koně stále ve stejném držení. Pro dívku, jako je Isabell Werth, by se tak tento kůň stal příliš silným.“(1)

Rollkur byl tedy původně používán proto, aby se mohutní, temperamentní drezurní koně stali poddajnými a jezditelnými i pro méně silově vybavené jezdce. Aby kůň nezůstal ztuhlý a zarolovaný, je třeba mít podle Harryho Boldta velmi jemnou ruku v pravou chvíli.

Virtuozity v používání rollkuru ale dosáhli Holanďané. Anky van Grunsven, úspěšná olympionička se svým partnerem Sjeffem Janssenem tuto metodu šíří mezi své žáky. Z nichž je v současnosti nejznámější Edward Gal a Imke Bartels-Schellekens. Již se mluví méně o tom, že přehnané ohnutí krku je potřeba, aby jezdec koně zvládl, ale mluví se o tom, jak velmi zlepšuje atletické schopnosti koně, ohebnost a elasticitu chodů. V knize Joepa a Tineke Bartelsových Ride Horses with Awareness and Feel se dozvídáme, že LDR ježdění pomáhá koni rozvinout svou rovnováhu, protáhnout svaly a maximálně vyklenout hřbet, což má velmi pozitivní vliv na jeho zdraví i výkon. A nezanedbatelný je i přínos psychický: „při ježdění s nižší pozicí hlavy mnoho jezdců učinilo zkušenost, že kůň je uvolněnější a schopný lepší koncentrace na jezdce. K jeho ovládání je zapotřebí méně síly.“(2) A samozřejmě, lehkost, jakou koně, v tréningu ježděni touto metodou, ukazují na obdélníku, skutečně bere dech.

Jaký je tedy gymnastický přínos LDR?

Nejprve bych měla definovat rozdíl mezi rollkurem a koněm za otěží. Do pozice LDR se kůň dostává systematickým ohýbáním krku do stran, kdy krk změkne jako guma a odstraní se z něj veškeré napětí, stává se zcela poddajným. Bartelsovi ve své knize popisují, ze do této pozice by se kůň neměl dostat tak, že jej jezdec stahuje silou otěžemi, ale že krk se stává poddajným natolik, že hlava sama klesne dolů. Naproti tomu zarolovaný kůň je kůň tuhý. Jeho krk není vůbec uvolněný a nepoddává se tlaku otěže, naopak před ní utíká. Takového koně je velmi těžké vzpřímit a přimět k následování otěže kamkoli. Ztuhlost krku s sebou pak zpravidla nese i ztuhlost zbytku těla. Naopak, koně v LDR jsou poddajní a velmi elastičtí. Koně za otěží zpravidla snadno poznáme podle zalomení v horní části krku, zatímco koně rollkurovaní jsou ohnutí v celém krku, nejvíce ale ve spodní části blízko nad kohoutkem.

Vliv LDR držení na pohyb koně byl zkoumán na několika univerzitách, profesor van Weeren z univerzity v Utrechtu ve zprávě pro FEI uvedl, že snížená pozice hlavy a krku s nosem za kolmicí ovlivňuje pohyb tak, že se zmenší délka kroků, ale zvýší se elasticita pohybu. Při přehnaně ohnutém krku (rovněž, ale méně razantně i při pozici long&low) je kůň donucen vyklenout hřbet. Je to proto, že šíjový vaz táhne za trnové výběžky obratlů a tím zvedá páteř za kohoutkem.

Kapitola sama pro sebe je rovnováha. Hlava a krk je koňský nástroj, udržující rovnováhu. Při jakémkoli vychýlení (např. zakopnutí, ale i rychlém přechodu nebo obratu) kůň hlavou a krkem balancuje, vyrovnává ztrátu rovnováhy. Podobně jako člověk na kladině upaženýma rukama. Nesení krku prozradí, jak je na tom kůň s rovnováhou a kdy ji ztrácí. Původním ideálem drezurního ježdění bylo procvičit tělo koně tak, aby měl dostatečnou sílu a rovnováhu na provádění cviků, aniž by musel balancovat krkem. Vzadu se shromáždil, tedy snížil a ohnul klouby zadních nohou a v důsledku toho se vpředu vzpřímil a zakulatil. Protože ale je snazší ovlivnit předek koně, velmi často se jezdci snaží zpracovat předek v iluzi, že pozicí krku ovlivní i záď. Často zůstane u hezky kulatého krku a tím koně (ale spíše jezdci) podvádějí méně zkušené oči.

Tedy, abych se vrátila k rollkuru, kůň přirozeně prozrazuje vypadávání z rovnováhy zvedáním krku. Při pozici LDR krk zvednout nemůže (proč, to si povíme dále) a učí se tudíž tuto přirozenou tendenci potlačovat. Že aktivně se pohybující kůň s hlavou přitaženou k prsům není v ideální rovnováze, to je myslím natolik evidentní fakt, že jej netřeba více rozebírat. Krk stažený dolů a k prsům zatěžuje předek koně a velmi efektivně posiluje brachiocephalus, tedy ramenní sval, který je zodpovědný za zvedání předních nohou. Pro koně v této pozici je totiž náročné více zvedat přední nohy, zároveň mu ale nic jiného nezbývá, jelikož mu byl odebrán hlavní balanční nástroj, krk. Takový kůň když mu potom umožníme vrátit se na kolmici, se najednou cítí nádherně v rovnováze, ‚zlehkne‘ mu předek a nohy mu efektně vystřelují vzhůru lehce jako pírko. Mimoto je odnaučen používat krk pro balancování, takže ani případný chvilkový výpadek z rovnováhy není příliš vidět. Lehkost, poddajnost, elasticita pohybů, efektně kulatý krk a stálé přilnutí… divíte se, že vítězí?

Ukázka tréningu touto metodou samotné Anky van Grunsven (na Bonfireovi): http://www.youtube.com/watch?v=Uz9r9zqGKhE

Celý soubor instruktážních videí o rollkuru od dr. Ulrike Thiel najdete zde: http://www.youtube.com/view_play_list?p=E5F2368118F2B2E0

Asi nejucelenější informace o rollkuru s mnoha fotografiemi najdete na tomto webu: http://www.sustainabledressage.com/rollkur/index.php

Překlad do češtiny od Dominiky Švehlové je k dispozici zde: http://cincily.cz/rollkur/howCZ.php.htm

Citace:

(1) Great Trainers in the World of Dressage: Harry Boldt. http://www.horsemagazine.com/

(2) Bartels, Tineke: Ride Horses with Awareness and Feel: the new dressage trainig system from the Dutch Olympians at Academy Bartels/Tineke and Joep Bartels. 2008, s. 122

Tento článek vyšel na Equichannelu v listopadu 2009.